Když zlato zachraňuje životy

Když zlato zachraňuje životy

Zde je skutečný příběh, v němž hrají velkou roli zlato a akcie.

Sestra mé prababičky si ještě před válkou vzala za muže lékaře židovského původu. Žili poklidně v menším městě, strýc provozoval svou lékařskou praxi a teta mu pomáhala. Když za války přišli Němci, jednoho dne přikázali všem židovským mužům, aby se shromáždili na nádraží. Čekal je transport do polského koncentračního tábora. Na svůj vlak smrti čekal na nádraží i můj strýc. V tu chvíli zasáhla šťastná náhoda.

Jednomu z německých důstojníků se udělalo špatně a strýc mu jako lékař poskytoval první pomoc. Protože vlak už musel odjet, bylo strýci řečeno, aby se postaral o nemocného důstojníka a že pojede vlakem o týden později.

Na to samozřejmě strýc nečekal a v noci společně s tetou odjeli pryč. Vlakem do Terstu a potom lodí na Filipíny, kde se na čas usadili. Problémem však bylo to, že si kromě jednoho kufru nemohli s sebou nic vzít. Ani lékařskou praxi, ani dům s pozemkem a ani protektorátní bankovky, které v cizině žádnou hodnotu neměly. Jediné, co jim umožnilo koupit si lístek, odjet a přežít, byla hrstka zlata, na které se jim v rychlosti složili přátelé a příbuzní.

Pro konzervativní investory, kteří berou v úvahu různé, i málo pravděpodobné varianty vývoje, z toho plyne následující poznatek. Historická data sice přesvědčivě ukazují, že zlato není dlouhodobě dobrá investice, jeho dlouhodobá reálná hodnota více méně stagnuje a daleko zaostává za jinými třídami aktiv, nicméně fyzicky vlastněné zlato může v kritických situacích sehrát nedocenitelnou roli díky tomu, že je všeobecně přijímáno jako platidlo.

Z investičního hlediska má celý tento příběh ještě pokračování. Když jsem tetu navštívil na začátku 90. let v Kalifornii (strýc už bohužel nežil), popisovala mi, jak během svého života investovali. Strýc si v Americe otevřel svou lékařskou ordinaci a teta v ní pracovala jako sestra. Ze strýcova příjmu žili a celý tetin plat pravidelně investovali do akcií. Každý měsíc, rok co rok, několik desetiletí. Výsledek byl ohromující.

Zajímavé je, že zatímco za záchranu vlastního života mohli děkovat do velké míry zlatu, realisticky si uvědomovali, že velké bohatství se nejsnáze buduje dlouhodobým vlastnictvím podílu ve firmách (veřejně obchodovatelné akcie jsou zřejmě tou nejdostupnější formou). Při mé návštěvě tety index Dow Jones 30 zrovna slavnostně překonal hranici 3 000 bodů. Od té doby vzrostl na více než sedminásobek. Teta by měla radost. Investujte opatrně!

Daniel Gladiš, 12. 8. 2017