Kde udělali soudruzi chybu?

KDE UDĚLALI SOUDRUZI CHYBU?

Nedávno jsme si pročítali nějaké nové analýzy BIS. Tím nemáme na myslí Bezpečnostní informační službu, ale The Bank for International Settlements. Je to velmi uznávaná mezinárodní organizace pro podporu mezinárodní měnové a finanční spolupráce a slouží jako banka pro centrální banky. Její analýzy jsou výborné a stojí je za to číst.

BIS ve svém textu říká, že klíčovým ukazatelem pro rozpoznání uvěrové bubliny je neudržitelné tempo růstu úvěrů domácností a nefinančních korporací v poměru k hrubému domácímu produktu. Intuitivně to dává smysl a pohled do historie ukazuje, že Japonsko na začátku 90. let, Thajsko v roce 1997, USA v roce 2007 a Španělsko o něco málo později byly všechno případy přesně takovýchto kreditních bublin. Po prasknutí bubliny následovaly kreditní krize, velké odpisy špatných úvěrů, recese, výrazné propady akcií, nemovitosti a s výjimkou USA i domácí měny.

Hned nás napadlo podívat se, zda není některá země dnes v podobné situaci. Našli jsme tři. Kanadu, Austrálii a Čínu. V podstatě nás to nepřekvapilo, protože o všech těchto zemích se v tomto ohledu už nějaký čas mluví. Není ani náhoda, že jde zrovna o tyto země. Jejich úvěrová expanze spolu navzájem souvisí. Snaha o růst za každou cenu vyvolává v Číně velkou potřebu investic. Kanada a Austrálie z toho těží díky tomu, že vyvážejí do Číny své komodity a Čína ještě navíc zpětně masivně investuje především do nemovitostí v Kanadě a Austrálii. Čína je motorem všech tří úvěrových bublin a bude také zřejmě první, kde bublina splaskne.

Čína se snaží za každou cenu o vysoký růst HDP. Jediný způsob, jak ho dosáhnout, je prostřednictvím masivních investic do fixních aktiv a infrastruktury. Čína má mimořádně vysoký podíl investic na HDP. Bohužel, velká část investic je zcela neproduktivních a nepřináší žádnou hodnotu. Většina investic je samozřejmě financována úvěry a zde je základ problému. Aby se udrželo vysoké tempo růstu, musí objem nových úvěrů růst stále rychleji. Velká část z nich je samozřejmě špatných.

Dříve nebo později čeká Čínu tak zvaný Minského okamžik. To je bod, kdy dojde ve vývoji ke zvratu. Objem úvěrů potřebných k tomu, aby financovaly další růst, bude tak velký, že už ho jednoduše nepůjde uspokojit. Růst se zastaví, dojde likvidita, trhy budou zmražené a všichni se budou snažit zachránit, co se dá. Důležité je, jak velký ten problém špatných úvěrů je. V Číně je bohužel gigantický. Objem úvěrů domácností a nefinančních korporací v poměru k hrubému domácímu produktu je asi 220 %. V USA v roce 2007 byl tento poměr 160 % a dobře si pamatujeme, jaký to byl fičák. Odhady objemu špatných úvěrů v Číně se různí, ale například Charlene Chu, jedna z nejuznávanějších analytiček Číny, udává číslo 7 000 miliard dolarů. To je asi 70 % čínského HDP.

Je to dáno kombinací vysokého podílů špatných úvěrů a neuvěřitelného nabobtnání aktiv čínského bankovního sektoru. Pro srovnání v našich malých českých poměrech by to znamenalo, že by české banky musely mít špatné úvěry ve výši 3 300 miliard korun. To si vůbec nedokážeme představit. Čína se s tím bude muset i vypořádat. Jak to asi bude vypadat?

Masivní odpisy špatných úvěrů si vyžádají obrovskou rekapitalizaci bank. Ta může přijít jen ze strany státu. Kreditní nedostatek v soukromém sektoru bude muset stát kompenzovat masivní peněžní expanzí. QE, ale tentokrát s opravdu velkým Q! Měna bude muset být devalvována, odhadem tak o 25 %. Bankovní akcie budou bezcenné, akciové indexy prodělají velkou korekci, jednak proto, že jsou dnes drahé a taky proto, že banky v nich mají velké zastoupení. Ceny nemovitostí budou v depresi a ekonomika v recesi. Mnoho čínských podnikatelů a investorů to v podstatě tak nějak čeká a proto jsme už nějaký čas svědky masivních investic z Číny ven. Peníze je třeba převést ven, dokud to jde a dokud je kurz juanu ještě vysoko.

Jak je ten okamžik daleko? Ve všech výše zmiňovaných příkladech přišel záhy poté, co se křivka ukazující poměr objemu úvěrů domácností a nefinančních korporací k hrubému domácímu produktu zalomila směrem dolů. V Kanadě a Austrálii k tomu došlo letos, v Číně ji zatím ještě stále úspěšně tlačí vzhůru. Máme tedy ještě nějaký čas na to, abychom vymysleli, jak na tom potom vydělat. Investujte opatrně!

Daniel Gladiš, publikováno ve Fondshop, říjen 2017