Vzorec tvorby bohatství

VZOREC TVORBY BOHATSTVÍ

Jednou u nejčastějších chyb u dlouhodobých investorů bývá to, že se snaží své investice umístit do takových tříd aktiv, které dávají velmi malou naději na vysoký výnos. Sami sebe tak připravují o možnost opravdu vysokého výdělku. Každá třída aktiv (hotovost, dluhopisy, akcie, nemovitosti, zlato, a podobně) má své vlastní charakteristiky a jednou z těch hlavních je i dlouhodobý očekávaný výnos. Jednoduše řečeno, pokud chceme mít vysoký výnos, musí převážnou část portfolia tvořit taková třída aktiv, která ho vůbec umožňuje dosáhnout. Která to je?

Začněme tím, že si uvedeme některá fakta o tom, kde se tvoří bohatství a jaké historické výnosy mají základní třídy aktiv. Potom se zamyslíme nad tím, proč tomu tak je a hlavně, jestli to tak zůstane i do budoucna.

Časopis Forbes pravidelně uveřejňuje žebříčky nejbohatších lidí světa. Asi před rokem mně napadlo podívat se na to, na čem nejbohatší lidé světa zbohatli. Zjistil jsem, že z padesáti nejbohatších lidí světa jich 48 nabylo svůj majetek díky vlastnictví akciového podílu v nějaké společnosti a 2 díky investicím do nemovitostí. Mezi nejbohatšími lidmi světa není nikdo, kdo by nabyl svůj majetek díky hromadění hotovosti, zlata nebo díky investicím do půdy či dluhopisů. Jak uvidíme později, není to náhoda. Akcie jednoznačně vítězí a je přitom jedno, jestli jde o akciový podíl ve veřejně obchodované společnosti (Jeff Bezos a Amazon či Warren Buffett a Berkshire) nebo ve společnosti privátní (např. Michael Bloomberg a Bloomberg).

Česká republika je toho také pěkným příkladem. V žebříčku českých miliardářů sotva nejdete někoho, kdo by získal svůj majetek jinak než vlastnictvím akcií v nějaké společnosti a téměř u všech jde o privátní, na burzách neobchodované firmy. Základem investování do akcií je pravidelný tok hotovosti směrem od společností k jejich akcionářům formou dividend a odkupů vlastních akcií a reinvestování nerozděleného zisku. To platí stejně jak pro veřejně obchodované, tak pro privátní akcie.

Druhá výchozí sada faktů se týká historických výnosů základních tříd aktiv. Jeremy Siegel ve své legendární publikaci Stocks for the long run uvádí pěkný graf s reálnými, tedy o inflaci očištěnými, výnosy základních tříd aktiv v USA za období 1802-2015. Výnosy jsou následující: Hotovost minus 95 %, zlato se reálně zhodnotilo na méně než 3 násobek, pokladniční poukázky (v zásadě se blíží k bankovním vkladům) se zhodnotily na 273 násobek, dluhopisy na 1 659 násobek a akcie na více než 1 000 000 násobek. (Akcie mají navíc pro mnohé překvapivě i nejmenší odchylku od svého dlouhodobého trendu.)

V grafu někomu mohou chybět nemovitosti. Dlouhodobé indexy nemovitostí je těžké sestavit a moc jich není. Nejdelší řadu má asi Case-Shiller Home Price Index rezidenčních nemovitostí. Ten začíná v roce 1890. Za 127 let od roku 1890 do roku 2017 se jeho hodnota zvedla asi 8,5x nominálně a o 70 % reálně po odečtení inflace. Svým nízkým výnosem mají rezidenční nemovitosti nejblíže ke zlatu.

Mezi výnosy jednotlivých tříd aktiv jsou velmi velké rozdíly. To jsou holá fakta. Otázkou však je, zda je to náhoda, nebo zda to má svou jasnou logiku? A jak souvisí tyto historické výnosy jednotlivých tříd aktiv s tím faktem, že nejbohatší lidé světa nabyli svůj majetek téměř bez výjimky díky vlastnictví akcií? Není to jen shoda náhod?

Co vlastně rozhoduje o tom, jaké budou výnosy jednotlivých tříd aktiv? Podle mého názoru jde o tři hlavní faktory. Jsou jimi lidský faktor, základní kompenzace rizika a kumulace kapitálu.
Lidský faktor. Každou společnost si můžeme představit jako živý organismus, ve kterém lidé svou činností vytvářejí hodnotu. Svými nápady, kreativitou, úsilím, prací. Tím vším přispívají k růstu hodnoty společnosti, ve které pracují. Vliv lidského faktoru nemusí být vždy kladný, ale v průměru kladný jednoznačně je. Nikdo moc nepochybuje o tom, jaký vliv na hodnotu společnosti měli lidé jako Bill Gates, Steve Jobs nebo Amancio Ortega. Nemusíme ale chodit tak daleko. Stejný účinek lidského faktoru můžeme pozorovat ve firmách všude okolo nás a hodnotu nevytvářejí jen lídři, ale každý, kdo ve společnosti pracuje.

Vliv lidského faktoru a tvorba hodnoty je u firem daleko větší než například u pozemků nebo u nemovitostí. Tam sice lidé také vytvářejí hodnoty, ale jsou do velké míry omezeni velikostí, charakterem a umístěním konkrétní reality. V případě firem mají lidé mnohem větší tvůrčí prostor a firmy jsou mnohem flexibilnější v tom, jak reagovat na okolní vývoj a jak využívat různých příležitostí. Vliv lidského faktoru na dluhopisy je minimální a v případě hotovosti a zlata nulový. Ať děláte, co děláte, cenu zlata na světových trzích neovlivníte a nominální hodnotu bankovky taky nezměníte.

Kompenzace rizika. Když se nějaká společnost dostane do potíží, pohledávky věřitelů mají přednost před nároky akcionářů. Je tedy logické, že investoři chtějí být za své podstoupené riziko spojené s vlastnictvím akcií kompenzováni větším výnosem než při investici do dluhopisů. Akcie proto musí dlouhodobě nést více než dluhopisy. Opačný vztah by nedával smysl. Kdyby půjčování firmám vynášelo více než jejich vlastnění, nikdo by firmy nechtěl zakládat, všichni by jim chtěli jen půjčovat, ale nebylo by komu. Nemovitosti stojí opět někde mezi akciemi a dluhopisy. Hotovost potom stojí úplně nejníže, protože její nominální hodnota se nemění. Zlato tvoří zvláštní kategorii. Nemá vlastní fundamentální hodnotu, nenese žádný výnos, nemnoží se a nehodí se téměř k ničemu.

Kumulace kapitálu. Možná nejpádnější důvod podporující investice do akcií je rychlost kumulace kapitálu, která probíhá na úrovni vlastněných firem. Má-li kupříkladu nějaká firma vlastní jmění ve výši jedné miliardy a výnos vlastního jmění 15 %, potom její roční zisk bude činit 150 miliónů. Pokud celý tento zisk reinvestuje, znamená to, že vlastní jmění na začátku druhého roku bude 1,15 miliardy a pokud výše výnosu vlastního jmění zůstane stejná, bude její zisk ve druhém roce činit 172,5 miliónů. A tak dále rok co rok.

Vtip je v tom, že u akcií jsou výnosy kapitálu a rychlost jeho kumulace nesrovnatelně vyšší než u jiných tříd aktiv. Pověstná sněhová koule se u akcií nabaluje daleko nejrychleji. Ke kumulaci kapitálu dochází samozřejmě i u dluhopisů, nemovitostí nebo půdy. Je ale mnohem pomalejší. U hotovosti a zlata k ní nedochází vůbec.

Tím se dostáváme k něčemu, co bychom mohli nazvat Vzorec tvorby bohatství. Vypadá následovně:

Bohatství = (Lidský faktor + Riziko)*Kumulace kapitálu

Pokud chceme mít vysoké dlouhodobé výnosy, musíme investovat do těch tříd aktiv, u který lidský faktor výrazně napomáhá růstu hodnoty, kde je podstoupené obecné riziko kompenzováno vysokým výnosem a kde dochází k rychlé kumulaci kapitálu. Jak jsme viděli výše, ve všech třech bodech a především potom v jejich kombinaci vychází akcie daleko nejlépe. Nevíme, jak vysoké budou výnosy tříd aktiv v příštích desetiletích. Mohou být vyšší i nižší než v minulosti. Podstatné ale je, že poměry mezi výnosy jednotlivých tříd aktiv zůstanou zachovány. Akcie vydělají mnohem více než dluhopisy, nemovitosti, zlato a hotovost.

To, že nejbohatší lidé světa vydělali téměř bez výjimky svůj majetek díky vlastnictví akcií, není náhoda. Na tom se při pohledu na žebříček nic nezmění ani za 5, 10 či 50 let. Stejný dopad na bohatství má vlastnictví akcií v menších částkách. I mezi běžnými lidmi, střední třídou a podnikateli budou bohatší ti, kteří vlastí podíl v nějaké společnosti. V řadě případů půjde o privátní firmy. U těch působí na výnosy tři hlavní faktory tvorby bohatství úplně stejně jako u veřejně obchodovaných společností. Nevýhodou je, že podíly v těchto firmách nelze volně nabývat a obchodovat. Naštěstí zde máme akciové trhy. Nejlepší na nich je právě to, že umožňují každému se zanedbatelnými náklady nabývat podíly na různých společnostech po celém světě a nechat svůj kapitál pracovat. V podstatě kdykoliv a bez omezení. Taková míra svobody je dnes už docela neobvyklá. Investujte opatrně!

Daniel Gladiš, 18. 1. 2018